Upozornění: Místo původně plánovaného vystoupení Jana Kačera bude z důvodu jeho nemoci texty Jiřího Ortena přednášet Marie Durnová.
Modrá, žíhaná a červená...
Večer věnovaný hudbě skladatelů hlásících se k odkazu hudební řeči Leoše Janáčka se prolíná s texty deníků Jiřího Ortena.
Graffovo kvarteto patří mezi přední české soubory střední generace a navazuje na bohatou interpretační tradici české kvartetní školy. Soubor byl založen v roce 1997 a oceněn celou řadou laureátských titulů na mezinárodních soutěžích (Mezinárodní interpretační soutěž Beethovenův Hradec 1999; Mezinárodní soutěž komorních souborů ACT 2003 – Londýn, Mezinárodní soutěž „Verfemte Musik“ 2005 – Schwerin, SRN). V roce 2005 získalo kvarteto zvláštní cenu francouzské asociace „Forum Voix Etouffés“ a v roce 2008 prestižní Cenu Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii.
Na uměleckém růstu Graffova kvarteta se podíleli členové Janáčkova kvarteta a také prof. Jerry Horner, člen slavného amerického Fine Arts Quartet. Kvarteto se rovněž zúčastňovalo řady mezinárodních kurzů komorní hudby.
Soubor vystoupil na stovkách koncertních pódií tří světadílů. Jeho nahrávky pořídily rozhlasové stanice nejen v Evropě, ale i v zámoří. Záznamy na CD opakovaně získaly titul „Nahrávka měsíce“ na prestižním britském hudebním portálu MusicWeb International.
Marie Durnová
Narodila se v Brně. Po maturitě nastoupila jako elévka do pražského Divadla Jiřího Wolkera.V roce 1962 se stala členkou Divadla bratří Mrštíků. Zde velmi upoutal její citlivý výkon v inscenaci hry Maxe Frische Andorra, kde po boku Ladislava Lakomého ztvárnila v režii Jana Fišera ústřední ženskou roli Barblin. V této době účinkovala rovněž v Českém rozhlase Brno, a to především v pořadech režisérů Olgy Zezulové a Josefa Hebkého.
Poté nastoupila do angažmá v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, kde následně vytvořila řadu závažných rolí. Otomar Krejča ji přizval do své legendární inscenace Čechovových Tří sester, v níž hraje roli Iriny.
V Liberci, který v té době žil mimořádně bohatým a inspirativním divadelním životem, zakládá režisér Jan Schmidt Studio Ypsilon. Marie Durnová mění jistotu „kamenného“ divadla za nejistotu studiové scény a v Ypsilonce, s níž se po čase stěhuje do Prahy, stráví téměř dvě desítky let. Počátkem devadesátých let mění Marie Durnová své angažmá v Ypsilonce za působení v dalším významném souboru experimentálního charakteru, ústeckém Činoherním studiu a v roce 1996 se stává členkou Divadla ABC. V roce 2000 úspěšně absolvuje pod vedením profesora Ivana Vyskočila studium na katedře autorské tvorby a pedagogiky na pražské DAMU.
V roce 2006 se stává členkou činohry Národního Divadla v Brně, kde působí dodnes.
Marie Durnová ztvárnila také celou řadu filmových rolí, například v roce 1999 ji režisér Vladimír Drha obsadil do role paní Plaché ve filmu Početí mého mladšího syna.
