Výstavní rok Klubu kultury Uh. Hradiště 2017 otevře svou první autorskou výstavou v našem městě mladý malíř Petr Raška (1982). Autor pochází z Kyjova a s Uherským Hradištěm je úzce spjat především na základě jeho studia na zdejší SUPŠ, kde absolvoval v ateliéru malby pod vedením akad. mal. Miroslava Maliny. Ve studiích malířství pokračoval v ateliéru akad. mal. Daniela Balabána na Ostravské univerzitě v Ostravě. Je členem Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM) Hodonín a v současné době žije a věnuje se výtvarné tvorbě v Praze. Mimo stěžejní malbu se zaměřuje také na kresbu a tvorbu objektů. Výstava, která představí průřez autorovou dosavadní tvorbou, bude zahájena v pátek 13. ledna v 17 hodin v Galerii Vl. Hrocha a potrvá do 28. února.

Co v Hradišti začalo, se teď do Hradiště vrací.

Jde o vaši první autorskou výstavu v Uherském Hradišti, co pro Vás takový malý tvůrčí návrat do Hradiště znamená?

Z výstavy mám velkou radost. Od ukončení studia na zdejší střední uměleckoprůmyslové škole jsem v Hradišti vystavoval jen na společném plenéru a pak na výstavě SVUM. Tohle je má první samostatná výstava v Uherském Hradišti. Shodou okolností se všechny zmiňované výstavy odehrávaly v stejné galerii. Výstava pro mne znamená uzavření kruhu – co v Hradišti začalo, se teď do Hradiště vrací.

Vytváříte malby, kresby, objekty, grafiky,… Která z technik je Vám nejbližší?

Vždy začínám úvahami o námětu, o tom, co chci říct. Pak teprve volím formu, kterou danou věc nejlépe vyjádřím. Je pravdou, že zvolená technika pak často výsledek dramaticky ovlivní.

Mou ,,mateřskou“ technikou je olejomalba, protože však nechci věci jen namalovat – chci,  aby tam něco reálně bylo v celé své mohutnosti, sahám po koláži, asambláži, digitální grafice…

Výstava je průřezem Vaší dosavadní tvorbou, co budou moci návštěvníci v Galerii Vladimíra Hrocha třeba zhlédnout?

V obrazech prezentovaných na výstavě se snažím o spojení nebo propojení kontrastů – krásy přírody i její krutosti, klišé víno, ženy, zpěv versus krev, pot a dřina. Vše je promíšeno v roztoku nevědomí, působením naší pozornosti nabírají archetypální předobrazy konkrétní tvar těla, chapadel, krajiny. Neslučitelné prvky tvoří celek uměleckého díla, tvoří nový organismus. Nejde mi o malování obrazů, které něco ilustrují. Chci vytvářet kapsle subjektivní reality, kde je hmota reálná, ne jen iluzivně zobrazena – stejně jako relikviář není jen obrázek nebo socha. Je v něm schovaná reálná kost, trn nebo krev.

Výstava je složena z fragmentů určitých sérií, které dlouhodobě zpracovávám (i když každý obraz tvoří zároveň samostatný celek).

Vaše výstava bude k vidění v Uherském Hradišti do konce února. Jaké další plány v nejbližší době máte?

Jako figurální malíř chci prozkoumat možnosti výrazu aktu v dvou protichůdných polohách. První je můj komerční projekt - portrét těla (malba, kresba aktu na zakázku) – zajímají mě konkrétní lidé a jejich vidění sebe samých a uměleckého díla mnou vytvořeného. Druhý projekt je série lidského těla a jeho odlitku nebo modelu. Co je více reálné, měnící se originál, nebo konzervovaná kapsle reality – odlitek, model, malba?

Hlavně chci však i nadále vystavovat, protože umělecké dílo žije jen v okamžiku, kdy ho někdo vnímá. Hromadit předměty v ateliéru mě neuspokojuje.

Děkujeme za rozhovor.

Markéta Macháčková, Klub kultury