Srdečně Vás zveme do prodejny KRIST KROJOVÝ TEXTIL (na Mariánském náměstí v UH - dům U Černého orla) na autogramiádu knihy Ludmily Tarcalové Kroj na Uherskohradišťsku, která vychází z poznatků odborníků zabývajících se problematikou kroje na uherskohradišťském Dolňácku od konce 19. století.
Mnoholetá odborná muzejní práce autorky, jakož i výzkumy a fotodokumentace v terénu zaměřené na lidový oděv dopomohla k tomu, že téma krojů na Uherskohradišťsku mohlo být zpracováno až do současnosti. Poznat kroj svého regionu znamenalo neustále sledovat jeho vývoj, zkoumat odchylky i v drobnostech, kterými se kroje v jednotlivých obcích od sebe odlišují. V úvodu knihy se autorka věnuje vývoji kroje a jeho funkci a také ikonografickému a fotodokumentačnímu materiálu, jež je nejlepším pramenem pro poznání nejstarších typů krojů. Ve své knize se nezaměřila na celé uherskohradišťské Dolňácko, ale jen na čtyři varianty uherskohradišťského kroje – staroměstsko-jarošovský, polešovický, bílovický a velehradsko-spytihněvský. Popisuje podobu kroje ve vývojových fázích jednotlivých druhů krojů v rámci jednoho typu - mužský, ženský a dětský. Zmiňuje varianty - kroj všední, pracovní, polosváteční, sváteční, slavnostní a obřadní. U oděvních součástek se snaží vysvětlit jejich vývoj; některým z nich byla věnována pozornost i přesto, že už zanikly a objevují se jen v muzejních sbírkách (šatky, čepce, úvodnice).
Poslední část je zaměřena na výšivku. Pro hradišťskou výšivku je typické vyšívání podle počítané niti - přes vrapy, na výřez, křížkovým a řetízkovým stehem na oděvních součástkách svátečního, slavnostního a obřadního kroje mužů, žen a dětí. Lidové motivy výšivek se odlišovaly v jednotlivých farnostech či obcích. Během doby díky migraci v rámci regionu splynuly s motivy jiných obcí a v současnosti je obtížné určit, který výšivkový motiv je pro tu kterou obec typický.
V závěru knihy je pojednáno o problematice rekonstruování a stylizování krojů, neboť velký vliv na vývoj a podobu kroje měl vznik folklorních souborů. Od padesátých let 20. století, kdy začaly na Uherskohradišťsku pracovat folklorní soubory, se přistoupilo k pořizování krojů, které ještě zesílilo v sedmdesátých letech 20. století. Vhodně obléct folklorní soubor bylo snahou všech, kteří se v souborech starali o kroje a jejich zhotovení, i když to mnohdy nebylo lehké.
Text v knize je doplněn fotografiemi z dokumentace Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kam se dostaly díky sběru pracovníků muzea nebo jejich fotodokumentací v terénu a také fotografiemi jednotlivých současných autorů.
