Marianne Solivan – USA (zpěv), Walter Phishbacher – USA (klávesy), Petr Dvorský (kontrabas), Ulf Stricker – D (bicí)
Narodila se v newyorské čtvrti Queens, poté její rodina žila ve Venezuele a New Jersey, aby se nakonec usadila v Massachusetts, kde Marianne navštěvovala střední školu. Již zde začala zpívat, studovala soukromě klasický zpěv a objevovala se v lokálníh hudebních a divadelních produkcích. Po maturitě nastoupila na bostonskou konzervatoř se zaměřením právě na hudební divadlo. Po prvním ročníku si ale Solivan vzala volno na rozmyšlenou a tři roky vůbec nezpívala. Rozhodnutí pokračovat ve studiu zpěvu a vrátit se zpět do školy se časově shoduje s objevem vokálu, který se stal její největší inspirací: jde o hlas legendární Elly Fitzgeraldové. Sama vzpomíná: "Koupila jsem si čtyři nejpodivnější nahrávky pro jazzového nováčka: jednu z těch mnoha Elliných kompilací, záznam Dominique Eade, jedno slavné CD Niny Simone (Nina Simone Sings The Blues and At the Village Vanguard) a album Betty Carterové. Fitzgeraldová na ni ovšem udělala největší dojem: "V jejím hlase je vždy obrovská naděje, i když třeba zpívá smutné balady," dodává.
Solivan sice zpívala odlehčený pop, když nastupovala na věhlasnou bostonskou Berklee College of Music, ale rychle se rozhodla, že se chce naučit vše o hudbě jménem jazz. Získala zde dvojitý titul v oboru hudební představení a hudební vzdělávání, a vyučovala zde poté I sama po dobu jednoho roku. Poté nastoupila na New England Conservatory (Konzervatoř státu Nová Anglie), kde získala vytoužený magisterský titul v oboru jazzu. Vyzbrojena dvěma prestižními tituly a impozantním talentem, se Marianne Solivan přestěhovala v roce 2007 zpět do svého rodného města a již od dva roky později bodovala ve finále newyorské Jazzmobile Vocal Competition (pěvecké soutěže Jazzmobile). V letech 2009 a 2011 procestovala Francii jako zpěvačka v inovativní hudební inscenaci Shakespearovy hry Julius Caesar.
