REDUTA PODKROVÍ - 12. 7. 2016 V 16 HODIN
VSTUP ZDARMA!!!
Srdečně zveme návštěvníky k příležitosti ukončení výstavy na půdě Reduty za účasti autorů Lukáše Kovára a Štěpána Mikulky. Přijďte si v poslední den výstavy vyslechnout příjemné a poutavé povídání autorů o zážitcích z cest, kácení palmových pralesů, ale i krásách Evropy a ohrožených zvířatech včetně promítání jejich unikátních záznamů.
KOVÁR LUKÁŠ (*1973), rybář a příležitostný fotograf přírody
Příroda mě zajímala od mala, ale k fotografování jsem se dostal až v pozdější době. Napřed jsem natáčel videokamerou a od roku 2004 jsem ji vyměnil za digitální fotoaparát, abych lépe zachytil kouzelné okamžiky ze života zvěře. První byl Panasonic, který posléze nahradila digitální zrcadlovka Canon. Firmě Canon a jejím výrobkům jsem zůstal věrný až doposud.
Fotografování přírody se věnuji ve volném čase. Díky tomuto koníčku jsem již procestoval několik států, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litvu, Německo, Finsko, Švédsko, Norsko a Borneo. Zvláště Skandinávie mi přirostla k srdci a rád se tam vracím. Převážná část mých fotografií ovšem vznikla doma, v Oderských vrších.
Snahou fotografa Lukáše Kovára (1973) je upozornit a přiblížit nádherný a rozmanitý život Bornea, který, bohužel, mizí strašlivým tempem z důvodů kácení pralesa a zakládání plantáží na pěstování palmy olejné.
Fotografie, které můžete zhlédnout na této výstavě, vznikly během mé osmnáctidenní cesty po Malajsijské části ostrova. Vidět prales bylo vždy mým snem a v roce 2013 se mi ho, díky neuskutečněné cestě na sever Norska a skvělému českému fotografovi přírody Petrovi Bambouskovi, podařilo splnit.
Během našeho putování po Borneu jsem měl možnost navštívit několik národních parků a rezervací, kde jsme pozorovali a fotografovali noční život rozmanitých druhů žab. Jinde nám, pro změnu, dělali společnost orangutani nebo jsme za křiku kahau nosatých a makaků procházeli mangrové porosty a v kopcích hledali láčkovky.
Poloostrov Tanjung Datu mně ohromil nádhernými nedotčenými bílými písečnými plážemi, kde jsem měl možnost spatřit kladení vajec želv karet obrovských. Uprostřed rezervace Ganing jsem s úžasem obdivoval rozkvetlou rafflesii, která kvete jen 3 dny a „voní“ po zkaženém mase. V NP Mulu byl svědkem nádherného přírodního divadla, výletu 2 až 3 miliónů netopýrů z jeskyně Cave.
Samozřejmě každý den jsme se pohybovali v pralese, který mě svou rozmanitostí, nepropustností, temnotou a neuvěřitelným nočním životem neustále překvapoval. Snad jsem Vám, alespoň těmito fotografiemi, dokázal přiblížit nádherný a rozmanitý život Bornea, který, bohužel, mizí strašlivým tempem z důvodů kácení pralesa a zakládání plantáží na pěstování palmy olejné. Doufám, že se tam ještě vrátím, než zmizí úplně.
ŠTĚPÁN MIKULKA ( *1972), hasič a příležitostný kameraman a fotograf přírody
Fotografováním se začal zabývat v dětství pod vedením svého otce. Vážněji se věnuje fotografování přírody přibližně od roku 1995, kdy si společně se svým bratrem zakoupili svůj první „teleobjektiv“ a analogovou „zrcadlovku“.
K jeho nejfrekventovanějším fotografickým tématům patří bezesporu divoká příroda. Co se přírodních témat týče, prostřednictvím svých snímků se pokouší přiblížit divokou přírodu lidem, kteří neměli to štěstí a nebyli k lásce k přírodě vedeni už od dětství. Myslí si totiž, že především člověk, který dokáže vnímat přírodní krásy a globálně chápat zákonitosti přírodních dějů, je schopen k přírodnímu prostředí přistupovat tak, aby zůstal zachován smysl a možná také celá perspektiva naší existence tady na Zemi.
K fotografování využívá dnes již výhradně techniku firmy Canon v rozsahu ohnisek objektivů od 17-400 mm. Samozřejmostí je rovněž využití nejrůznějších doplňků pro maskování atd.
Své fotografie publikuje v časopisech, knihách, kalendářích, propagačních materiálech a na výstavách.
www.ordinaryangels.net
stepanmikulka@seznam.cz
"DIVOKÁ EVROPA"
Nejspíš si říkáte, že je těžké hledat divočinu a její divoké obyvatele právě na území druhého nejlidnatějšího světadílu. Možná máte pravdu. Právě Evropa však také nabízí velké množství často až velmi kontrastních biotopů, což úzce souvisí s její biologickou rozmanitostí. Najdeme zde – například v Norsku – biotopy charakteristické pro nejnižší úroveň moří a oceánů obývané útesovými ptáky či delfíny, ale i vysoké rumunské a slovenské horské štíty, které jsou domovem svišťů či kamzíků. Nalezneme zde vyprahlé stepi či maďarskou pusztu, ba dokonce pouště, obývané dokonale adaptovanými druhy jako je například ouhorlík stepní či sysel obecný, ale i nekonečné bažiny severního Polska hustě „osídlené“ losy nebo finská jezera, která jsou domovem mnoha druhů ryb i vodních ptáků. Dobře známe také kulturní krajinu České republiky, kde divočina dožívá už jen ostrůvkovitě díky chráněným územím, ale i nekonečné lesy Estonska a Litvy s vlky a medvědy, kde by na naše poměry snad každý kout těchto zemí mohl být vyhlášen rezervací a často není.
Některé z výše jmenovaných zemí jsem na svých cestách s fotoaparátem navštívil, většinou i opakovaně. V rámci naší výstavy Tajemné Borneo a Divoká Evropa se budu snažit představit Vám některé zástupce jejich fauny. Klíčem pro výběr fotografií mi však nebyla snaha o výčet charakteristických druhů jednotlivých zemí. Navíc, mnoho z fotografovaných druhů lze v různých obdobích nalézat i mimo hranice jednotlivých států – divocí tvorové hranice neznají (Příkladem může být nádherný jespák bojovný. Ten zimuje převážně v Africe, ale v období jarního a podzimního tahu jej můžeme pozorovat na celém území Evropy). Spíše jsem se snažil zachytit neopakovatelnou krásu a rozmanitost tvorů, z nichž někteří byli ještě před nedlouhou dobou běžnou součástí našeho všedního dne.
