Dne 7. 3. 2018 v prostorách Galerie Vladimíra Hrocha na Klubu kultury proběhla vernisáž fotografií známeho fotografa Pavla Diase. Kolekce černobílích děl nesoucí název Tváře dostihu spatřila po dvaceti letech světlo světa. Výstavu můžete navštívit do 3. 4. 2018. Fotografický cyklus Tvář dostihu z prostředí světových dostihových závodišť představuje fotografa Pavla Diase (*1938 Brno) jako dokumentaristu, zabývající se specifickým společenským fenoménem. Vystavený soubor ohraničuje krátké časové období konce padesátých let po sedmdesátá léta. Necelých čtyřicet let uplynulo od první stejnojmenné výstavy, která proběhla v Galerii D na Smíchově v Praze v roce 1979. Následovala řada repríz, především v zahraničí. Z poslední zastávky v Teheránu se navrátily fotografie zpět k Pavlu Diasovi, který je uložil v jednom hřebčíně v Čechách. Do poloviny listopadu minulého roku o nich autor téměř 20 let nevěděl, a ani nedoufal, že se ještě někde nacházejí. To zapříčinilo rozhodnutí je znovu prezentovat veřejnosti v symbolickém odstupu čtyřiceti let, což je rovněž polovina jeho života.
Tvář dostihu patří mezi další celky, zabývající se tematikou koní a lidí kolem nich. Zmiňme soubory Mizející svět koní, Formule I/I, Without Blinkers a Svět koní, svět lidí. V roce 1986 vyšla také kniha s názvem Koně formule 1/1 (původní název Tvář dostihů), která získala ocenění Ministerstva kultury Nejkrásnější kniha 1986. Veřejnost si díky tomu jeho jméno spojila s „fotografem koní“, aniž by znali širokou škálu jeho práce, zaměřenou na sociální aspekty. Mnohdy se zajímal o velmi tíživé události, které zaznamenával formou reportážních snímků konkrétních míst s vystižením dané atmosféry. Po letech soustředění se na dokumentování koncentračních táborů, kdy v šedesátých letech vznikl cyklus s názvem Torzo, se instinktivně zabýval prostředím dostihů a koní, což mu bylo blízké od jeho dětství.
Velká dobrosrdečnost a rozmanitost úhlu pohledu na fotografované situace vyzařuje z každého snímku. Přítomnost člověka za fotoaparátem, který se vcítí do prostředí a nepřekáží, značnou měrou charakterizuje schopnosti Pavla Diase. Nenabízí spekulace a nevytváří promyšlený kalkul, skrze který by podsouval divákovi svůj subjektivní úsudek. Fotografií se snaží najít pravdivost. Ta není však konstantou, kterou by nešlo znejasnit interpretačními popisy. K pravdivému sdělení mu pomáhá především dynamika živé fotografie, která se odráží v pohledech lidí a zvířat. Toto vystihnutí je charakteristickou strategií jeho metody, díky které se přibližuje k humanisticky pojaté fotografii. Zajímá ho jak člověk před fotoaparátem, tak divák postavený před jeho výřezy reality.
Karolína Juřicová, Krajská Galerie výtvarného umění
